Uzamčený

 

Pročetl jsem si své staré verše,

otevřel skříňky dávno uzavřených lásek

nebyla jedna,

                     anebo ano?

 

Žena, žena ve všech svých podobách,

a v mnoha tvářích.

 

Potkávám další, často jen letmo,

prolétnou mi životem

            zavoní křehkostí

                        pohladí krásou…

 

A já slábnu v kolenou,

probouzí se mé ukryté já.

            Trubadúr, šašek…

„K službám, paní!“

 

Otevřít dveře, darovat růži,

Vykouzlit úsměv tisící drobností

 

Žádné z Vás nemohu patřit,

                        zůstávám svůj.

Uzamčený.